TARKOVCSR
SOCIÁLNE:
Zaradené pod: Novinky

Príbeh z Tarkova :-)

Dnes sa chcem s vami ešte podeliť o jeden emotívny príbeh, ktorý zažil v Tarkove operátor Avalanche 🙂 :

Tak jsem měl s klukama raid na Woodech. Spawnuli jsme se, prolootili bunkr vedle scav housu a najednou.. křáp křáp nikdo neví od jakého směru křáp jeden z nás dostal zezadu do Kivera a padnul na zem, rozhodli jsme se zaujmout pozice u šutrů a v křoví. Čekali jsme a .. prásk další odpadnul. Vzali jsme nohy na ramena a utíkali ke skále, rozhodl jsem se že zbytek teamu pokreju a zdržím je protože bylo jasné že nás půjdou lovit. Křáp, další z našich padnul. Zbyl jsem jen já a @VeVerKy Veverka se bránil scavům kteří přicházeli z checkpointu a já mu kryl záda. Křáp, Veverka řve že po něm něco lítá, podívám se víc doleva a vidím ho tam. Týpek s RSASSkem. Tep 150 za minutu, srdce buší.. říkám si bude to můj první úspešný úlovek po celém dni neustálého umírání?.. Během vteřiny se na mě začne otáčet, míříme přímo na sebe. Jeden na jednoho. Čas se zpomalí, můj PMC charakter pomalu vydechne. Stisknu spoušť. První rána 7,62×39 PS prostřelí nepřiteli hrudník . Nepřítel opětuje střelbu ale naštěstí všechny tři po sobě následující výstřely minou svůj cíl. Znova mačkám spoušť, zasahuji krk nepřítele. Naposled se pokusí vystřelit ale zasáhne kámen na kterém stojím. Vídím jak můj cíl padá na zem. Vše se stane během dvou vteřin. Chvíli kryji směr ze kterého přišel kdyby náhodou neměl spoluhráče. Neměl. Přiběhnu k tělu, odtrhnu mu psí známky a seberu z ruky poloautomatickou odstřelovací pušku RSASS vybavenou termovizí a tlumičem. Tep srdce narůstá na 170. Musím se dostat pryč. Veverka mezitím přebírá věci našich padlých spoluhráčů. Když je hotov bereme nohy na ramena. Veverka věděl, že se musím dostat pryč. Běželi jsme kolem sniper skály nad pilou když náhle slyším křik, podívam se do směru odkud přichází a vidím Veverku, který dostal několik zásáhů z tlumené zbraně a následně upadl na zem. Jsem na to sám. Už jsem mu nemohl pomoci. Tep se ještě více zvýšil. Je to intenzivní. Zbývá 11 minut a 39 vteřin do konce raidu a já jsem na druhé straně mapy. Co teď? Instinktivně se začnu stahovat a zalehnu do křoví. Naslouchám okolí a pozoruji skálu svým termálním zaměřovačem. Nic. Nikde nic. Hluboce se nadechnu a dám si odstřelovací pušku na záda. Vytahuji Tomahawk, nabírám staminu, pomalu se zvedám … Běžím v prohlubině na pravo od Pily. Přebíhám kolem stanu. Zalehnu a nabírám staminu. Vypíjím svůj poslední Energy Drink.. Zbývá 6 minut. Srdce mi buší jako nikdy předtím. Vybíhám z krytu a běžím tou nejvyšší možnou rychlostí po pobřeží. Je to nejkratší cesta. Stále běžím směrem exit. Slyším ruské hlášky po mojí levé straně, vytahuji ukořistěnou zbraň a jednoho po druhém, co rána to smrt zabiji všechny tři cíle. Vidím exit. Jen pár kroků. 3 minuty. Dobíhám. Zalehávám u auta a exituji Woods. Abych to shrnul byl to totální clusterfuck a nevím jak jsem to přežil.

1

Authorization
*
*
Registration
*
*
*
*
Password generation